Jak zkrotit digitální roztěkanost. 10 tipů proti závislosti na telefonu
Přiznám se, že mě to tehdy trochu zklamalo. Loni v létě jsem v týdeníku Ekonom psal o fenoménu, kterému jsem pracovně říkal digitální roztěkanost. Označoval jsem tak chronickou nepozornost spojenou s nutkáním neustále kontrolovat sociální sítě a svůj chytrý telefon. Její částečné projevy jsem na sobě delší dobu pozoroval, a to i ve chvílích, kdy jsem zrovna s počítačem ani telefonem nepracoval a snažil se třeba číst. Když jsem se zajímal, jak se s digitální roztěkaností vypořádávají profesionální správci sociálních sítí a další pracovníci v IT či marketingu, ke svému překvapení jsem opakovaně narážel na nepochopení. Lidé buď existenci problému popírali, nebo tvrdili, že jich se rozhodně netýká. Trochu se mi zdálo, že si článkem jen řeším svůj izolovaný problém.
Během posledního roku se však hodně změnilo. O tom, jak je design sociálních sítí a řady aplikací návykový, mluví stále častěji i sami lidé, kteří stáli u zrodu těchto aplikací. Obzvlášť varovně působí příběhy vývojářů ze Silicon Valley, kteří svoje děti posílají záměrně do škol, kde se například nesmějí používat tablety.
I proto ve mě sílí přesvědčení, že jde o systémový problém a že negativní dopad elektronických zařízení na naši pozornost a duševní zdraví může být v budoucnu obrovský. Když se naše generace dostala k sociálním sítím a chytrému telefonu kolem dvaceti let, jak se s digitální roztěkaností vyrovná generace dnešních dětí?
Nechci ale znít jen negativně. Alespoň moje osobní zkušenost z posledního roku je, že digitální roztěkanosti se člověk může zbavit. A to i bez toho, aniž by zahodil počítač, zrušil účet na Facebooku a utekl do lesa. Klíč vězí ve schopnosti umět si technologie upravit tak, aby na nich závislost nevznikala. Ale to bohužel nějaký čas trvá a vyžaduje to vedle dostatečné vůle i určitou míru geekovství. Výsledek však stojí rozhodně za to. Schopnost soustředit se — ať už na práci či na čtení knih — se mi zase vrátila. A odpovídajícím způsobem se to pozitivně projevilo i na kvalitě mého osobního i pracovního života.
Když jsem si minulý měsíc sepsal všechny svoje tipy pro prevenci digitální roztěkanosti, dostal jsem se na číslo 20. Deset tipů, o kterých píšu dnes, se týká jen chytrého telefonu jako takového. Ten totiž považuju za nejtoxičtější. Druhou desítku doporučení, které se týkají sociálních sítí obecně, práce s desktopovým prohlížečem či boje s digitální roztěkaností v kanceláři, si můžete přečíst zde.
Přeju vám soustředěné čtení.
1. Kupte si hodinky. A taky budík, nástěnné hodiny a minutku.
Nenápadná, ale velmi důležitá součást digitální roztěkanost a závislosti na chytrém telefonu je zobrazení času. Během dne potřebujeme mít prakticky pořád přehled o tom, kolik je hodin. Pokud se však kvůli tomu musí člověk podívat na displej telefonu, nutkání zkontrolovat pár aplikací se dostaví, i když z displeje vidí, že mu nepřišly žádné notifikace ani mu nikdo nevolal. Jistá pohodlnost (přece nebudu nosit hodinky) tak vytváří prostor pro obrovský nárůst závislosti.
V mém případě to došlo až tak daleko, že jsem nepoužíval ani budík a neměl v pokoji nástěnné hodiny. Telefon se mnou byl z definice 24 hodin a kontroloval jsem ho, když jsem zrovna nespal, instinktivně v podstatě každých pár minut.
Oddělit přehled o času a telefon je tak zcela zásadní krok. Dnes proto nosím hodinky nejen na ruce, ale koupil jsem si i nástěnné hodiny a budík. Pro vaření a krátké chvíle odpočinku jsem si pořídil speciální minutku, abych si časovač nemusel nastavovat v telefonu. Jakkoliv jde o banální věc, tenhle krok mi pomohl asi nejvíc — a s trochou nadsázky bych řekl, že přišel za pět minut dvanáct.
2. Vypněte si notifikace všude, kde si to můžete dovolit.
Jedním z nejhorších nešvarů chytrého telefonu jsou zbytečné aplikace, které vám posílají několik notifikací za den. Vypnutí notifikací (nebo alespoň některých) je tak první věc, kterou byste u stažené aplikace měli udělat.
Já osobně mám zapnuté notifikace prakticky jen u služeb na zasílání zpráv, a to navíc jen u některých. Třeba u Messengeru se mi sice zobrazí zprávy na odemknuté obrazovce, vypnutá mám ale otravná profilová „kolečka“, která vyskakují, když mi někdo napsal, i „počítadlo“ notifikaci v podobě čísílka na ikonce aplikace.
Aplikace, které mi notifikace zasílají pokoutně i přes zákaz, zpravidla okamžitě mažu. Vypnutý mám logicky i zvuk příchozí notifikace a krom nepřijatých hovorů a SMS se mi aplikace nesmějí zobrazit na uzamknutém displeji. Počet notifikací tak radikálně poklesl a s ním i moje nutkání telefon kontrolovat.
3. Rozlišujte mezi aplikacemi na zasílání zpráv.
Dalším krokem by mělo být rozlišení mezi jednotlivými aplikacemi na psaní zpráv. Využijte toho, že trh těchto aplikací je fragmentovaný. U těch, kde vám píše kdekdo včetně nepodstatných věcí (jako je Messenger) notifikace úplně vypněte. Rodiče, partnera/ku, kolegy poproste, ať vám píší přes jiné aplikace nebo vám píší smsky. (Mimochodem: S trochou námahy se dá prakticky u všech aplikací odepisovat i z desktopu. Díky appkám Mighty Text či Push Bullet i skrze SMS.)
Tvrdě bojujte za to, aby firemní či obchodní komunikace neprobíhala na aplikacích, kde vyřizujete osobní korespondenci, a které ukazují „přečteno v“. Messenger skutečně není služba, přes kterou by vám šéf měl zadávat práci. Funkci “přečteno v” se případně snažte blokovat. Dlouho to šlo pomocí služby Unseen for Facebook, pro chytrý telefon však nefunguje příliš dobře a poslední dobou mi trochu zlobila i v desktopu. Někdy však lze zprávy potajmu číst i při letovém režimu nebo v “těle” notifikace na displeji telefonu; zpráva o přečtení by pak neměla odejít. Opatření vám umožní lépe ignorovat méně podstatné zprávy a věnovat se těm, které nesnesou odkladu.
Proboha: pokud to vaše práce vysloveně nevyžaduje, za žádnou cenu si nenechte zasílat notifikace o pracovních e-mailech. A když už, zkuste najít způsob, jak notifikace vypnout na víkendy a večery po desáté hodině.
4. Smažte si aplikace pro sociální sítě.
Vše podstatné pro tento krok je v nadpisu. Příležitost dělá zloděje a sledovat Twitter a Facebook můžete i z prohlížeče, jehož používání si můžete omezit skrze kontrolní aplikaci, jako je App Detox (viz další krok). Moje zkušenost je, že sledování sociálních sítí skrze browser člověka svádí menšímu užívání, navíc nemusíte speciálně blokovat notifikace.
Postování můžete vyřešit skrze third-party publikační nástroje jako je Buffer. (Facebook bohužel přístup přes své rozhraní uzavřel.) Ten má mimo jiné tu výhodu, že vám umožní příspěvky naplánovat do budoucna. Třeba když víte, že lidé nejčastěji klikají na váš odkaz po odchodu z práce, ale vy máte na ten den naplánované kino.
Instagram raději nepoužívejte vůbec. Důvod vysvětlím v jednom z doporučení dalšího blog postu.
5. Používejte kontrolní aplikace.
Aplikace, které vám omezí vám využívání vybraných aplikací– ať už na určitý čas denně či na nějaký počet zhlédnutí — jsou skvělá věc. Já sám používám App Detox, který mi například limituje používání prohlížeče na deset minut denně (právě přes prohlížeč chodím na Twitter a Facebook). Existuje ale i řada dalších.
Do boje proti návykovosti aplikací se pouštějí pod vlivem veřejného mínění i některé firmy z řad big tech. V novějších verzích googlovského operačního systému by se měla objevit aplikace Android Dashboard, která má kombinovat funkce vícero kontrolních aplikací.
6. Přepněte si barvy displeje do černobílé.
Svou vinu na závislosti na telefonech zřejmě nesou i pestré barvy, která na náš mozek působí stimulujícím dojmem. Mám je proto vypnuté a displej mi zobrazuje jen, ehm, různé odstíny šedi (pun not intended). Tuto funkci by měl umožnit každý telefon, je však nutné trochu hledat v nastavení, případně intenzivně googlit.
Jestli jsou barvy skutečně to, co z telefonu dělá kapesní hrací automat, to neumím posoudit, ale já jsem si zvykl velmi rychle a musím říct, že mi černobílé nastavení velmi vyhovuje. Jediná funkce, kde jsou šedé barvy na škodu, je fotoaparát. Většinou ale z mobilu fotím jen pro informaci nebo pro legraci, a že nevidím barvy u pár rozmazaných selfíček, mě nevytrhne. Kvůli těm pár fotkám, které chci ukázat rodinným příslušníkům, zvládnu čas od času ty pestré barvy zase zapnout.
7. Vypněte si po desáté večerní data a wi-fi.
Hodně mých přátel používá pro chvíle, kdy nechtějí být rušení, poměrně radikální řešení — zapínají letový režim. V životě jsou ale chvíle, kdy vás legitimně může shánět i ve tři v noci, ať už se nešikovně opije vaše partnerka nebo si váš rodič při venčení jezevčíka zabouchne klíče. Nakonec jsem našel elegantní řešení: kolem desáté večer prostě vypínám wifi a data a zapínám je až ráno. Sociální sítě, messengery a další dopaminová lákadla pak nefungují. A naopak, když mě někdo skutečně potřebuje, zavolá mi. Pokud vám po desáté volají kolegové, pořiďte si dva mobily. Jedno číslo dejte jen svým blízkým.
V tuto chvíli jen testuju řešení, která by mi wifi a data vypínala v určitý čas automaticky. Až takové najdu, ex-post ho sem doplním.
Zvyk má i jeden nečekaný vedlejší účinek, zvyknul jsem si s vypnutými daty fungovat i v průběhu dne. V práci a doma mám wi-fi, a když se pohybuju po městě nebo jdu běhat, internet zpravidla nepotřebuju. Když si chci zrovna zavolat taxi skrze aplikaci nebo třeba něco vyhledat, stačí data zapnout jen pro danou příležitost.
8. Nepoužívejte telefon po ránu. Ideálně třeba hodinu po probuzení.
Stejně, jako není dobré příliš používat telefon na večer, není to vhodné ani ráno, kdy se člověk (a hlava) zatím probouzí a ladí na složitější aktivitu. Začít tím, že si zkontrolujete dění na sociálních sítích nebo projedete Tinder, je jeden z nejhorších způsobů, jak začít svůj den. A byť nemám po ruce studie, moje osobní zkušenost je, že ranní brouzdání na sítích či swipování negativně ovlivňuje soustředění i během dne.
Ideální je tak hodinu po probuzení telefon nebrat do ruky. Pokud už telefon potřebujete, zdržte se návštěvy sociálních sítí. (Já sám třeba při snídani občas poslouchám podcasty, k čemuž telefon samozřejmě potřebuju.)
9. Nepoužívejte telefon večer a zapněte si na noc “teplé” světlo.
Stimulujícím dojmem na člověk také působí bílé světlo z displeje a údajně tak zhoršuje kvalitu spánku. Doporučuji proto nastavit, aby telefon po desáté večerní (a třeba do šesti do rána) zapnul takzvané žluté světlo, podobné barvě, kterou má světlo z klasických žárovek.
Ideální je však samozřejmě po desáté večerní telefon nepoužívat vůbec (viz vypínání dat a wifi). A pokud už musíte, nechoďte na sociální sítě (ani přes browser) a vyhněte se i seznamovacím aplikacím, jako je Tinder. (Jakkoliv se domnívám, že jsou seznamovací aplikace skvělá věc a sám jsem se s jednou přítelkyní potkal právě díky nim, z hlediska digitální roztěkanosti jde podle mě o jedny z nejhorších aplikací vůbec.)
10. Mějte po ruce hloupá zařízení, která mohou nahradit chytrý telefon. Třeba čtečku knih a diář.
Fakt, že chytrý telefon v sobě integruje prakticky všechny možné funkce, svádí k tomu nepoužívat žádné jiné zařízení. Univerzálnost mobilu je skvělá na cestách, ale je pohromou při běžném životě právě tím, jak podněcuje digitální roztěkanost. Je tak třeba tak udělat krok zpět a naučit se na některé činnosti telefon právě nepoužívat. Jinými slovy, cíleně rozdělovat všechny ty činnosti, které do sebe telefon integruje, ale které bez něj bez obtíží zvládnete stejně dobře nebo dokonce lépe. Výčet je zde prakticky nekonečný. Pro mě osobně je příkladem tohoto pravidla třeba čtečka na e-knihy a papírový diář (ten mi vyhovuje spíše z praktických důvodů, ale chápu, že pro někoho jsou sdílené kalendáře nepostradatelné.)
Čtečka je na rozdíl od telefonu vlastně docela hloupé zařízení a designem připomíná knihu víc než smartphone. Ta moje nemá ani podsvícený displej. Posílat si do ní jde vedle e-knih i i webové články, díky čemuž můžu číst články z webu i večer, aniž bych se díval do monitoru počítače či telefonu s jejich rozptylovadly. Pro můj oblíbený Pocket je k dispozici například služba Pocket to Kindle. Svoje řešení nabízí i Amazon a v základní verzi jde posílat články do čtečky i v Instapaperu, službě podobné Pocketu.
Pořád nemáte dost? Dalších deset doporučení, týkajících se práce se stolním počítačem a boje s digitální roztěkaností v kanceláři (neustálé sledování e-mailu se vlastně od nutkání být pořád na Facebooku tolik neliší), si můžete přečíst zde.
Malý paradox nakonec. V úvodu jsem psal o zásadním rozhodnutí začít opět nosit hodinky. Moje „hodinky“ jsou ale ve skutečnosti chytrý náramek (konkrétně Mi Band 2) propojený s telefonem, který vibruje, když mi někdo telefonuje nebo mi přijde notifikace od vybraných aplikací. Je to protimluv nebo dokonce pokrytectví? Nikoliv.
Zaprvé, chytrý náramek na rozdíl od chytrých hodinek ve skutečnosti není až tak smart. Především není příliš interaktivní, při správném nastavení tak člověk nemá nutkání si s ním „hrát“.
Zadruhé, do náramku si notifikace musí člověk nastavit, a já si tam posílám jen ty skutečně užitečné, například notifikace z kalendáři nebo vybrané aplikace na zasílání zpráv, na níž mi píše přítelkyně a rodina. Notifikace a upozornění na hovory mám navíc vypnuté mezi desátou večerní a osmou ranní.
Příklad tak hezky ukazuje, že pro potírání digitální roztěkanosti není vůbec nutné na technologii rezignovat. Naopak je třeba si ji přizpůsobit tak. aby fungovala jako sluha a nikoliv jako pán. Krocení digitální roztěkanosti totiž alespoň z mého pohledu není projevem technofobie, tedy strachu z technologií. Ale naopak technofilie, tedy jejich obliby a snahy si je užít bez negativních důsledků.
Jak přihlásit odběr textů:
Newsletter: Pokud Vás moje texty baví a chcete se vymanit z rozmaru algoritmů, můžete se přihlásit k jejich zasílání přes e-mail. Nebude to víc jak jednou týdně (ve skutečnosti spíš maximálně jednou měsíčně). K rozesílce navíc používám všeobecně rozšířený nástroj MailChimp, který je velice jednoduché na cca dva kliky odhlásit. Jen pozor, v Gmailu to občas spadá do složek Promotions či Updates.
Sociální sítě: Sledovat mě můžete na Twitteru, Facebooku, Pocketu, a skrze facebookovou stránku blogletter.cz. Pokud se stejně jako já snažíte sociální sítě omezit a nechcete používat newslettery, zvažte RSS feed — viz níže.
RSS feed: Některé z těch nejšikovnějších věcí na internetu už dávno existují — výjimkou není ani zdánlivě zastaralý nástroj, kterým je RSS feed. Je to staré, ale dobré řešení. Jako čtečku mohu doporučit Inoreader či Feedly.
